„Že to nikomu neřekneš?“

„Že to nikomu neřekneš?“
Tyto videa vznikla v reakci na moje působení na základní škole. Několik měsíců jsem pracovala jako asistent pedagoga pro znevýhodněné studenty. Každodenní kontakt

s prostředím školy, žáky, vzdělávacím procesem a reakcemi učitelů, mě postupně přivedl k tématu formace a deformace. Škola je místo, které by mělo studenty formovat, ale to s čím jsem se setkala spíše deformovalo. Žáci vyčnívající, odlišní

(z mého pohledu jedineční a originální) jsou často za svojí jedinečnost trestání. Je potřeba pravidel, ale kde je ta hranice, kdy pravidla zabíjí kreativitu a potenciál dítěte?
Během mojí práce se mi naskytlo několik situací, kdy jsem zahlédla jak žáci v ústraní tajně „blbnou“, což bylo zakázané. Já jsem v tom ale viděla něco víc. Začala jsem proto s dětmi natáčet krátká videa v autentických prostorách školy. Jde

o statické záběry, kde se na první pohled nic neděje, ale po chvíli se vynoří žák, který udělá něco, co z mého pohledu vyjadřuje jeho jedinečnost. Videa jsem musela natáčet tajně, protože mi to ředitelka školy zakázala.

Nešlo mi o to zaznamenat nějaké dokonalé artistické kousky či taneční kreace. Jen zachytit potenciál, bezprostřednost

a to že některé věci v lavici nikdy neuvidíme.
Práce se dotýká témat, která jsou bohužel v českém školství stále problematická a neaktualizovaná. Chtěla jsem poukázat na nesmyslnost určitých pravidel a na hranici formace a deformace ve vzdělávacím procesu.